abahoa
Junák - český skaut, okres Třebíč, z.s.
Už jsem asi někde napsal, že v Třebíči došlo k jakési zdánlivé anomálii, že oldskauti byli dříve než normální skautský oddíl mládeže.
Kdekdo se tomu může divit, ale ono to vlastně mělo svou logiku. Ti starší se jako první ve věku mladých mužů seznámili s tím, co vlastně skauting je - šlo tehdy prakticky o Antonína Hobzu - Srdíčka, Viktora Žandu, Frantu Peštála, bratry Charváty - Edu a Jarka aj. Tito bratři se poučili ze Svojsíkova a Seifertova literárního díla a někteří získali poznatky z prací R.B. Baden Powella a E.T. Setona. V roce 1923 se sjednotili k junáckému činu pod vedením bratří Hobzy a Žandy a založili l. oddíl Svazu Junáků - skautů RČS.
Po bratru Srdíčkovi, který by již v roce 1999 slavil své sté narozeniny, pak převzali vůdcovskou štafetu 1. oddílu další vynikající skautští vůdci - bratři Karel Vrána - Rajniše, Pepík Bublan - Rikitan, Jan štěpnička - Roy až po dnešní dny, kdy 1. oddíl vedl ředitel třebíčského Gymnázia Mgr. Radek Blažek. Poněvadž jsem chtěl mluvit o něčem jiném, vrátím se k původnímu tématu. Na počátku všeho stál vynikající skautský vůdce br. Antonín Hobza - Srdíčko, je na první fotografii na zahrádce před vlastním domkem na Viktorinově ulici ve věku asi 80 let. Na druhé fotografii jsou vlastně na každoročním výletě (bohužel je to bolestná minulost) někteří příslušníci zakladatelské generace třebíčského junáctví (na fotografii zleva doprava): (neznámé jméno), L. Svoboda - Baron, univ. prof. MUDr. Uhlíř - Hamil, M. Wolf - Arčur, Ant. Hobza - Srdíčko 
(také přezdívaný Brvú), Eda Charvát, Viktor Žanda, J. Svoboda - Pacas a Jaromír Čapek. Řadu tří fotografií zavírá poslední z května 1979 na divoké Oslavě, kde mezi Baronem (Barančíkem) a Jaromírem Čapkem stojí Jaroslav Charvát - Char, to byl můj milý strýc.
(také přezdívaný Brvú), Eda Charvát, Viktor Žanda, J. Svoboda - Pacas a Jaromír Čapek. Řadu tří fotografií zavírá poslední z května 1979 na divoké Oslavě, kde mezi Baronem (Barančíkem) a Jaromírem Čapkem stojí Jaroslav Charvát - Char, to byl můj milý strýc.
Chci vlastně říci to nejpodstatnější, tito lidé, které ve chlapeckém věku junáctví oslovilo, a po celý život jeho vznešené ideály bratrství a kamarádství nosili v srdci. Tito lidé si navzájem pomáhali a i se všemi lidskými chybami žili v bratrském přátelství a já měl to velké životní štěstí, že jsem jako nejmladší s nimi několikrát jejich obligátní turistickou trasu absolvoval. Tito zvláštní lidé, měřeno současnými měřítky, se při každoročním setkání navzájem políbili a až do konce jeho dní prokazovali úctu svému milovanému vůdci br. Hobzovi. Všechny tyto moje milované bratry odvál neúprosný čas do říše stínů.
Text napsal Harry, foto Jaroslav Charvát
Zdroj: úterní Horácké noviny, rubrika Skautskou stopou, ze dne 28.7.1998 - Milan Šťastný Harry, člen přístavu vodních skautů Žlutá ponorka, nás také již opustil 31.1. 2011. Po br. Hobzovi je pojmenováno i středisko třebíčských skautů "Srdíčko"